Kadorgeddon 98 – hodnocení

Úvod

Dnes je úterý, dva dny po skončení akce, kterou připravili Hafani kolem Zbořeného Kostelce, což je u Týnce nad Sázavou. Mělo se jednat o relativně klasickou šermovačku a také to tak nakonec dopadlo. Budu celou akci popisovat ze svého pohledu. Zaměřím se na pravidla a na kouzla, průběh a své zážitky zmiňuji jen letmo.

Pravidla

Zásadní odlišnost od podobných her spočívala v systému životů a zranění. Vlastně neexistovaly životy, ale Body. Každý hráč i postava měli určitý počet Bodů (symbolizovaných barevnými svorkami na provázku kolem krku). Kdo byl zasažen do těla, odečetl si Bod a byl pro probíhající souboj vyřazen. Kdo byl zasažen do končetiny (včetně lýtek a předloktí), nesměl končetinu v souboji dále používat. To znamenalo svěsit ruku, zahodit štít nebo obouručák nebo kleknout na koleno. Po skončení souboje se pokračovalo dál bez zranění, pouze přemožení odevzdali Bod svému přemožiteli.

Body se používaly i jako platidlo. To bylo velmi, velmi podivné. Prostě svorka představující zabitou hlavu nepřítele byla zároveň jednotka měny. Obrat postavu (vzít jí věci) se smělo až poté, co byla definitivně mrtvá. Tak se stalo ve chvíli, kdy jí ubyl poslední Bod představující život.

Existovala čtyři povolání: voják, berserk, hraničář a kouzelník. Voják byl to, co v jiných hrách válečník a jako jediný směl nosit brnění. Berserk měl hodně životů a nezranitelná lýtka a předloktí. Hraničář snad nějak léčil (měnil platidla na Body života), mohl bojovat dvěma meči a měl znalosti o herním prostoru. Kouzelník měl jednoruční meč a divná kouzla – o těch se zmíním níže.

Střelné zbraně neexistovaly.

Brnění se dalo koupit nebo vybojovat. Byly to šedé stuhy, z nichž každá patřila na nějakou končetinu nebo trup. Tuto část těla způsobovala nezranitelnou. Je to zajímavý systém, jehož slabina se projevila ve chvíli, kdy do hry vstoupili naprosto nezranitelní vojáci s kompletním krunýřem po celém těle.

Systém pravidel obsahoval i jakési hradby a stavby, jejich přesnou funkci si ale nepamatuji. Pouze vím, že později ve hře působily nějaké zmatky. Z Cimburka bylo přejato pravidlo o Brtníkovi – úkrytu v lesném prostředí.

Scénář

Příběh je jednoduchý: Na zem se dostává temná magická bytost Kador a mobilizuje své služebníky. Úkolem hráčů bylo služebníky preventivně potlačit, získat zbraně použitelné proti Kadorovi a po jeho příchodu přemoci jej a jeho vojsko.

Nepamatuji si všechny cizí postavy, ale nejdůležitější byl vůdce lupičů odbojný kníže Dark a kancodlak Frick. Ti měli být přemoženi a obráni. Z kladných a neutrálních postav zmiňme vědmu, poustevníka a druida, ti měli hráčům pomáhat a navigovat je dál.

Průběh

Začínalo se hrát kolem jedenácté hodiny. Prvních pět hodin se vlastně nic pořádného nedělo. Hráči utvořili jakési družiny a začali prohledávat terén. Zpočátku dost bloudili. Pak snad někoho našli a trochu si i zabojovali, ale ještě si netroufali na silnější a klíčové postavy. Nikdo pořádně nevěděl, co se děje, přitom největší starostí hlavních organizátorů byla skutečnost, že jim moc nefungují vysílačky. I tak nebylo co vysílat.

Cizí postavy hrály stejně jako hráči na Body a umíraly až potom, co přišly o poslední. Kvůli tomuto systému Bodů mohlo jednu postavu přemoci více družin. Ale obrala je jenom ta první nebo poslední.

Kolem šesté hodiny odpolední družiny konečně pochopily, o co jde. Začaly se intenzivně zajímat o Darka, Kancodlaka Fricka a o Ducha. U Kancodlaka uspěli asi v sedm a u ducha o hodinu později. S obsazenou pevností lupiče Darka si ale poradili až za pomoci beranidla. Tehdy bojovali všichni hráči proti osádce Darkova hradu. Na souboj nebylo už vůbec vidět, přestože byl přesunut na cestu, kde bylo světla více. Družiny nakonec zvítězily, získaly kouzelnou sekeru a tak skončila sobota.

V neděli byli hráči dovedeni na louku asi kilometr od tábora, kde proběhla závěrečná bitva. Tedy, vlastně tři nebo čtyři bitvy. Ve všech zvítězili hráči pod vedením Leta. Předtím ale zemřel arcimág Šámot v souboji s Kadorem (a já mu to přeji za ta úděsná kouzla, co vymyslel). Kador sám také nějak podlehl už před bitvou kouzelné sekyře, jíž vládl Leto.

Cestou do tábora se povídalo, pak se balilo a odjíždělo. Vlakem, takže dlouho.

Moje zážitky

Když jsme přijeli, pršelo. Uvažoval jsem o tom, že místo hraní ve družině budu organizovat. A také to nakonec pak dopadlo. Neměl jsem totiž chuť motat se jeden celý den mezi hradem a cizími postavami, trapně kouzlit a být deprimován z toho, že se mi nic nedaří. Takže jsem si nechal od Vlčka (to byl tvůrce hry) přidělit roli temného kouzelníka, který je na straně Kadora. Měl jsem za úkol trápit družiny a zabíjet jim kouzelníky. Usmyslel jsem si, že budu kouzlit podle zde platných pravidel a nafasoval jsem asi padesát papírů s kouzly.

V sobotu ráno bylo po dešti a začalo se hrát. Z mého pohledu se toho dělo relativně velmi málo. Družiny jsem v terénu většinou míjel a o poloze cizích postav jsem nevěděl nic, takže když jsem nějakou družinu náhodou potkal, stejně jsem jí nemohl poradit. Takže jsem většinou radil špatně – jsem přece temný kouzelník.

Pojmenoval jsem se „Ústa Kadorova", což ale stejně skoro nikdo nepochopil. Hlásil jsem zprávu o tom, že brzy přijde můj pán na svět. Zpočátku jsem se do role zlé postavy vžíval velmi špatně. (Postupem času mi to ale šlo čím dál tím lépe, například jsem zabíjel žabičky.) Družiny zpravidla nechápaly, že jsem zlý a měly ke mně důvěru.

Chodil jsem po terénu, občas jsem se stavil u studánky a v táboře. Všude byl relativní klid. Potkal jsem odporně kladného druida a znuděného Darka, byl jsem u hřbitova svědkem soubojů družin s ghůly a proti sobě navzájem, to když dělily kořist. Bylo to zábavné. Občas si mě některý organizátor spletl s hráčem, takže jsem přišel o Bod po setkání s cizí postavou Šamanky. Při té příležitosti mi došlo, že ačkoliv má slečna Šamanka relativně slabá kouzla, díky jednoduššímu sesílání je mnohem mocnější než já, přestože jsem měl neomezený počet nejvyšších kouzelnických kouzel.

Ostatně, já sám jsem příliš nekouzlil, snad jenom občas Magickou stěnu, což je takový silnější Magotaras. Kouzlit něco jiného mi připadalo hloupé a zbytečné.

Když se kolem páté hodiny odpolední začalo něco dít, začal jsem se stavět na temnou stranu otevřeně. Přesto ani potom po mně družiny nešly. Pro ilustraci popíšu, jak probíhalo oloupení kancodlaka Fricka. Frick se celý den nudil na jednom kopečku, snad žádná družina k němu celou dobu nepřišla, když tu najednou asi tři najednou a chtěli Fricka zabít nebo alespoň oloupit. Měl u sebe nějakou klíčovou runu, se kterou se potom dal zabít duch. Bránil se statečně, ale náhodou jsem u toho byl, takže jsem na pět útočníků poslal depresi, a když kancodlakovi už teklo do bot, nechal jsem ho zneviditelnit. Družinám to nevadilo a snad si mysleli, že tu nejsem. Načež se poprala ta deprimovaná družina se zbytkem hráčů o lup. Jeden kouzelník zůstal pozadu a udělal tu chybu, že se se mnou dal o samotě do řeči. Velmi umřel.

Od té doby jsem si prakticky nezahrál. Snad jen stojí za zmínku, jak jsem se skoro pohádal s jedním válečníkem, kterého jsem zkameněl. On tvrdil, že jsem to nestihl a že mě zabil. Nechtěl jsem se s ním hádat, takže jsem v pohodě umřel. Ale měl jsem ještě tři životy. To podle zdejšího zvláštního systému.

Ještě předtím byla hezká situace, kdy jeden voják s naprostým krunýřem raději panicky utekl, než aby na sebe nechal zakouzlit. Vtip je v tom, že jsem v té chvíli neměl hůl a kouzlit jsem nemohl.

V bitvě, která proběhla po vyrážení brány, jsem jenom lámal cizí kouzla, načež jsem vzal meč a nechal se hloupě zabít.

V neděli jsem už nekouzlil vůbec. Měl jsem scénářovou roli před bitvami. Stejně jako Kador jsem tam umřel. Vzal jsem meč a nechal se potřikráte zabít jako skřet.

Kouzlení

Systém kouzlení byl od pohledu amatérský. Myslím, že jsem oprávněn tak tvrdit maje zkušenosti s kouzlením z devatenácti her. Špatná nebyla ani tak kouzla samotná, jako spíše způsob jejich sesílání a nabývání.

Sesílání kouzel probíhalo neuvěřitelně. Posuďte sami: k seslání kouzla byl potřeba papír formátu A5, který měl dvě poloviny. Na horní polovině byl popsán účinek kouzla a na dolní způsob sesílání. Kouzelník musel při sesílání udělat těchto mnoho věcí: Najít papír s příslušným kouzlem, označit cíl, odříkat formuli při současném vykonávání gesta, nenechat se zasáhnout a pak říci „hotovo". Načež za ustavičného říkání slova „kouzlo" přijít k cíli, roztrhnout kouzelný papír, dát cíli jeho horní polovinu a pak se vrátit na původní místo. Cíl si přečetl, co se mu stalo a zařídil se podle toho. (Pomíjím pravidla o tom, že cíl mohl uniknout a že při tom přenášení byli všichni nějak nezranitelní nebo co.) Pokud se domníváte, že se takto kouzlit snad vůbec nedá, mýlíte se – jde to, kouzlili jsme tak. Ale je to namáhavé, trapné, pomalé, hloupé, ponižující a hlavně zbytečné.

Dá se to totiž dělat jinak – kouzelník prostě zakouzlí a řekne cíli, co se stalo. Tento způsob byl prý zamítnut, protože by všichni slyšeli, co se kouzlí, a kouzelník by pak neměl tajemství. To je ale podle mého názoru příliš malý zisk za příliš vysokou cenu. Navíc některé cizí postavy (šaman) kouzlily námi navrhovaným způsobem, to znamená zaklínadlo a vysvětlení účinku.

Dalším neštěstím byl způsob nabývání kouzel. Podle něj měl kouzelník určitou množinu kouzel, kterou když vykouzlil, mohl ji znovu za půl hodiny nasoustředit. To je v pohodě. Potíž spočívala v tom, že si pak musel pro nové papíry s kouzly zajít na hrad k arcimágovi. To působilo ohromná zdržení. Kouzelník v družině si zakouzlil pět svých ubohých kouzel a pak šlapal dva kiláky do kopce na hrad. A družina s ním, jinak by byl snadnou kořistí.

Jednodušší by bylo nafasovat před hrou zásobu papírů s kouzly nebo alespoň dostat dva nebo tři do zásoby. Chtějíce prosadit tento způsob jsme byli já a Gendrim přebiti argumentem, že by se to nedalo kontrolovat. To je sice pravda, ale kdybych chtěl podvádět, mám tisíc jiných a lepších možností.

Kouzla samotná byla docela pěkná. Ale jako každý nový systém obsahovala kouzla naprosto nepoužitelná nebo příliš silná. Jedním Dračím hřbetem by se dala zmasakrovat armáda nepřátel. Několikrát za sebou.

Na kouzlení se ale dala najít i pozitiva. Především je třeba pochválit jazyk zaklínadel, který měl určitý smysl. Dále oceňuji přípravu nutnou k vytištění stovky papírových kouzel. Také byly docela slušné přijímací testy a způsob studia kouzel básničkami. Polehčující okolností dále je, že to bylo poprvé. Ale mám-li hlas poradní, pak, prosím, i naposled.

Závěrem

Chyby aneb co bych dělal jinak

Platidlo byly body – v oběhu bylo málo oběživa. Obchod stagnoval. Nebylo co kupovat, kromě brnění a kouzel.

Kouzlení bylo příšerné, o tom už jsem mluvil.

Brnění mělo zajímavou myšlenku a časem se na tom i vychytaly chyby. Avšak domnívám se, že i přes velkou cenu brnění poskytuje nezranitelnost určité části těla v souboji příliš velkou výhodu.

Navigace družin v terénu byla pochybná. Sice o tom měli něco vědět hraničáři a samotné cizí postavy, ale přesto mnoho družin bloudilo, a zejména zpočátku vůbec nevědělo, co je jejich cíl a záměr. Příšerně se plýtvalo časem, ale to je dnes nemoc většiny podobných her.

Systém obírání, to jest braní předmětů mrtvým postavám, byl divný. Celé se to komplikovalo systémem bodů. Prostě se občas stalo, že postava v boji zemřela, ale nešlo ji obrat, protože po souboji ožila. Zavedl bych pravidlo o tom, že postava se smí obrat při jakékoliv smrti. U klíčových postav a klíčových předmětů bych stanovil výjimky.

Já osobně bych zkrátil povolené délky mečů. Jednoručák 100 cm a obouručák kdoví kolik je strašně moc. Šerm ztrácí na kráse. Zakázal bych boj dvěma meči.

Nad čím se dá přemýšlet

Myšlenka Bodů je zajímavá a chtělo by to propracovat. Hlavní klad spočívá v tom, že hráči jdou do soubojů relativně beze strachu, že zemřou. Ale je to nereálné.

Zranitelnost do lýtek a předloktí je věc, nad kterou se mnoho hráčů pozastavilo. Je pravda, že je to reálné, ale zásahy do holení bolí.

Klady aneb co chválím

Pěkné místo a dobrá organizace. Prakticky ideální, nelze tomu vůbec nic vytknout. Organizátoři si dali práci i s detaily. Propagace celé akce byla také zmáknutá pěkně. A úplně maximálně mě potěšil posel na nádraží a řeka Sázava.

Maximálně se mi líbilo to, jak cizí postavy prožívaly své role a to i navzájem mezi sebou. Tento herní systém to dokonale podporoval. Slizoun mě chtěl zabít, ghůlové stejně tak. První život mi ubrala Šamanka. Měl jsem nádherný rozhovor s druidem. Pták Fénix byl odporně kladný a mluvil se mnou ptačí řečí, i když žádní hráči nebyli v dohledu. A úplně nejlepší byl kancodlak Frick, který si se mnou asi půl hodiny povídal jako kancodlak s temným mágem – o vesnickém způsobu života, kouzelných zbraních, magii a o filosofii.

Je dobře, že tahle akce proběhla. Byl to pokus o něco nového, objevilo se pár zajímavých myšlenek. Pokud se bude konat nějaká následující akce, každopádně rád přijedu.

[Akce/Hodnoceni/patka.htm]