Legendy 18. Gavaina

Prolog (lze přeskočit)

Protože slavný Leto z Orlice byl odvelen na úmorné a nebezpečné školení, odkud není jisto, zda se vrátí živ a zdráv, ujal jsem se proto já, Yuhů Laugardagur opět správy věcí krále Gawaina. A to zejména co se týče jeho 18. tažení. Všechny události seběhly se nyní ve velkém spěchu, takže není čas na důkladné sepisování Legend. Proto budou-li vám mé příběhy připadat opsané a nepůvodní, vězte, že se nemýlíte. Má hlava stárne a tělo kostnatí, veškerou moudrostí dospěl jsem do pošetilosti.

Bývaly v našem království slavnější časy, cestovali jsme divočinou, hubili stvůry, království jsme ochraňovali před nebezpečím a úklady. Pak ale byly bitvy vybojovány, poklady uchráněny a čest zachována. Užíváme si již douho míru, vzpomínáme, meče reznou a tětivy práchnivějí. Údy chřadnou a kouzenické knihy si v truhlách čtou leda myši. Často od mladíků slýchávám stesky, jaké by to bylo krásné, kdyby se vrátily staré časy s nebezpečními, draky a hrdiny. Pošetilci! Vždyť nikdo z nich neumí tasit meč! Kdo z nich se utkal s krvelačnými množivými skřety, kdo z nich zná dech nemrtvých?

Leč nyní se zdá, že snad mečů bude opět potřeba, že zaklínadla opět zaznějí. Zdali si i nyní zachováme čest? Ze severní marky přicházejí podivné zprávy. Ano, ze severní marky, která se snad mohla z našich držav zdát nejbezpečnější. Pozítří má dorazit posel s podrobnými zprávami, již dnes se ale dám do sepisování reálií.

O severní marce

Málo polí, dosti lesů, chudý lid jadrné mluvy. Stravují se prostě, ale vydatně. Po lesích se prohání divoká zvěř.

Marce vládne kníže Vnislyš, má sídelní hrad, pár vojáků v posádce a pomalejší   rozum. Takže má také rádce. Jsou to Kaziloj, Hudec a Jurek. Jsou trochu chytřejší než kníže, ale dohromady se jejich vliv téměř neutralizuje, jsou totiž odlišných názorů. Naštěstí správa marky není obtížná. Všude je klid a mír. Částečně to bývá připisováno dobrému vlivu svatyní, které jsou po té zemi rozsety velmi hustě.

O těch svatiních se toho mnoho neví, jisté je jen to, že patří různým kultům, nejméně dvěma, ale patrně jich bude kolem deseti. O svatyně se starají buď mniši, nebo kněžky. Těžko říct, z čeho žijí, někteří prý loví zvěř, jiní žebrají, někteří dnes snad dokonce loupí (jsouce příslušníky řádů bojových).

Knížecí mýtus

Právě oněch kultů se týká pověst o nastolení knížete. Za dávných časů ten kraj nebyl nazýván markou, ale zcela přirozeně patřil pod naše království. Pak se ale do tamních lesů dostaly podivné příšery, mraziví baziliškové. Kdo na ně   pohlédl, na místě zamrznul. Probudil se třeba až po několika letech a byl úplně šílený, posedlý, útočný, nemluvil a bál se lišek. Náš král se pokusil s tím něco udělat, ale ukázalo se, že na bazilišky nejsou moc platná ani kouzla, ani meče. Jediné, co by snad mohlo zabrat, bylo kněžské zaříkání. Pověst praví, že na to přišel Mujomír ze Žílovce. Zažádal krále o povolení pozvat do země neznámé kulty. Král mu ho dal nerad, ale dal. Mujomír slíbil duchovním desátky a náboženskou svobodu, což byla na tu dobu revoluční kombinace.

Takže duchovní přišli. Na paloucích a návrších začali stavět svatyně a nemocnice (těm se od té doby říká Baziléky). Vymýtili mrazivé bazilišky, skoro prý úplně. Aby se náboženská svoboda nešířila do království, ustanovil král severní marku, Mujomíra mniši prosadili knížetem. Nynější kníže Vnislyš je jeho  přímým potomkem.

Zde je zatím konec legend.


Gawain, fantasy hra naživo: www.gawain.pc-slany.cz
Na hlavní stránku - Píše Yuhů - Mail: dusan@pc-slany.cz
Smrt vtipným skřetům!