LEGENDY ZE ZEMÍ ELFŮ A TRPASLÍKŮ

O království Naugorn

Trpasličí království bohaté na rudu a dřevo. Nyní nemá krále, leč pouze regenta Amnaka. Slavná je ale historie země.

O skále Neldannon

Nejslavnější královské sídlo trpaslíků dostalo jméno podle tří bran. Vedly do tvrdé skály, tvrdé tak, že jí pohnuly jen živly a kladiva praotců. Dnes není nikdo z trpaslíků, kdo by dokázal zopakovat hloubení byť jen jediné komnaty Neldannonu. Komnat bylo v té skále mnoho. Mnoho písní o nich vypráví. Západní a severní brána byly široké a daly se dobře bránit. Jižní byla ale úzká a temná, takže v ní praotci trpaslíků vykovali mocné dveře s dvěma klíči.

O Zelené věži

Nurred byl třetí král Neldannonu. V jeho časech se zvětšila moc Zelené věže. To byla dříve jen knihovna a skriptorium, nyní se ale její mudrci dali do služeb magie. Nurred se dozvěděl o její moci a o Aglarcamu, mocném předmětu, ze kterého tamní theurgové čerpali svou moc. V králově srdci začala doutnat touha po této krásné věci, touha tak běžná mezi všemi Naughrim. Vyslal k Věži výpravu, ale ta neuspěla, protože byla příliš těžkopádná a neprobila se ani před Bílou soutěsku. Zelená věž má totiž takovou polohu, že se k ní lze dostat jen touto soutěskou. Nurred pochopil, že výprava pro Aglarcam má šanci jen při totálním utajení. Vybral si dva společníky, Aigiho vrhače dýk a Brofa sekerníka, a dlouho se na cestu připravoval.

O cestě Nurreda

Aby svůj pohyb co nejvíce zamlžil, vystrojil velkolepou hostinu a dal ji rozhlásit i za hranice svého království. Během hostiny se nechal prohlásit za opilého a předstíral průjem. Pak se svými druhy vyklouzli nepozorovaně úzkou jižní branou. Nurred si vzal oba klíče od Jižní brány a při odchodu zamknul zvenčí.
Tři trpaslíci putovali v prostém oděvu až k Bílé soutěsce. Tam jim začaly problémy. První stráž sice svým přestrojením oklamali, ale vlkodlak Lómegaur rozpoznal jejich pach. Skočil na ně ze skály očekávaje snadnou kořist. Avšak Aigiho dýky hluboce uvízly v jeho těle a Brofova sekyra ho odradila svou září. Lómegaur se tedy na čas ukryl v lese, ale bolest Aigiho zásahů živila jeho touhu po pomstě.
To odpoledne nechal Nurred své druhy odpočívat a vydal se sbírat byliny. Ještě večer se ale vypravili dál. Za svítání nalezli šupiny z baziliška. Velmi se znepokojili. Váhali, zda mají jít dál, když vtom je přepadl opět vlkodlak. Dostal sice pár ran, ale nakonec chytil do tlamy Brofovu nohu. V tu chvíli Nurred udělal nějaké kouzlo, protože vlkodlak Lómegaur ve zmatku odběhl a zapomněl na svou zlobu.
Na další cestě ucítili pach baziliška. Šli dál opatrně, neboť věděli, ze na tuto stvůru nesmějí pohlédnout. Sklopili své zraky. Když však potvoru úspěšně obešli, Aigi se ohlédl. Co viděl, muselo být strašné, protože na místě zkameněl.
Dva zdrcení trpaslíci se pak v boji utkali s obřími netopýry. Dalo jim to práci, ale zahnali je.
Tak se dostali až k Zelené věži. Nurred zabušil na bránu. Otevřel starší muž. Nurred odhodil šedé šaty a odhalil své zlaté brnění. Muž z věže dlouho nepřežil. Nebyl tu však sám. Z hradeb se začaly sypat šípy a nepřátelé nevycházeli.
Tehdy se oba trpaslíci rozhodli prchat zpět, nemohouce nijak útočit. Nurred byl ale zraněn a další šíp ho zabil. Brof ve zmatku prchal. Ani nevěděl, že opět prošel kolem baziliška. Pospíchal sdělit onu strašnou zvěst o králově smrti do Neldannonu. Vešel Severní branou.

Brofův soud

Brofův příchod a zvěsti vyvolaly zděšení. Nurredův syn Mugri Brofa vyslechl před radou. Trpaslíci Brofovi vyčítali, ze utekl, když král umíral. Vyslovili se pro Brofovo potrestání. Mladý král Mugri ale nechtěl začít své panování hrdelním trestem, a tak nařídil pouze vyhnanství. To se ale nelíbilo siláku Khanovi. Pohrdl královým soudem a vyzval v odplatu Brofa na souboj na život a na smrt. Zbrklý Khan ale svůj život prohrál a Brof odešel do vyhnanství do elfí země Edhelladu.

Zkáza severní brány

Mágové v zelené věži zjistili, kdo na ně zaútočil a přichystali odplatu. Poslali do Naugornu povodeň, které navždy zatopila severní bránu Neldannonu. Mnoho Naughrim přitom přišlo o život.

O království Edhellad

Edhellad je mírný kraj, hustě zalesněný a žijí v něm elfové. Odpradávna měl dva velké hrady Ancalost a Lairebar. Nyní je Lairebar jediným sídlem elfího krále Thónara.
Z tohoto království odpradávna pramenila vzdělanost a moudrost. Když chtěl někdo v dalekém okolí s něčím poradit, vyhledal setkání s elfem z Edhelladu. Mnoho elfů ovládalo tvůrčí umění. Vyráběli loutny a harfy, psali krásné knihy a do svých klenotů schraňovali světlo hvězd. V královských sbírkách bylo mnoho vzácných knih, tabulatur a obrazů. Velká část tohoto jmění byla uložena na Ancalostu.

O klenotu Tirlothu

Jednou se trpasličí král Mugri, syn Nurredův, toulal v hraničních lesích, když potkal elfa Curutinweho. Curutinwe byl známý svým klenotnickým uměním. Do svých šperků vkládal kouzlo lesa, což ani nejzručnější trpasličí řemeslníci nemohli napodobit. Do srdce Mugriho vstoupila touha mít takový klenot, který by dokázal vidět do budoucnosti. Požádal tedy Curutinweho, aby takový vyrobil. Curutinwe se tomu nápadu vysmál, Mugri však naléhal. Zavázal se přitom dodat na jeho výrobu nejlepší zlato a mitril. Elf tedy rozhodl, že se o to alespoň pokusí. Přitom se ale nedohodli, komu bude případně vyrobený šperk patřit.
Zakrátko dorazila ke Curutinwemu výprava s nákladem zlata a mitrilu. Elf se tedy pustil do výroby. Před očima měl přitom lilie s její čistou vznešeností, šedé buky s jejich staletou moudrostí a proudící vodu s bujarou prostotou. Napřed se toulal v lesích a sbíral sílu, aby ji pak vložil do klenotu. Probděl noci a nehotový šperk chránil před sluncem. Pil nápoje zpřesňující práci rukou. Nakonec však slavil úspěch. Jeho šperk zářil čistým světlem. Výrobce jej nazval Tirloth, protože měl záři, již mají květy za svítání. Zpíval o něm radostí, jak mu byl drahý. Jeho zpěv zaslechli ptáci a nesli zprávu o klenotu dál s větrem v zádech. Tak se sláva Tirlothu roznesla po celém světě, ba i tam, kde sídlí tma.

O lesních válkách

Trpasličí král Mugri zaplesal, když se dozvěděl o Tirlothu. Poslal za Curutinwem poselství s rozkazem Tirloth přinést. Poslové se ale chovali ke Curutinwemu neuctivě, a tak jim ho odmítl vydat a ještě víc se utvrdil v tom, že klenot patří jen jemu. Jakmile se ale poselství vrátilo s nepořízenou, poslal trpasličí král pro šperk svou armádu. Elfí klenotník odešel z domu i se svým pokladem a hledal útočiště u svého krále Thónara. Ten uprchlíka uctivě přijal na Ancalostu, protože znal jeho slávu.
Nato vyhlásil Mugri Thónarovi válku, která se označuje jako První lesní. Trpasličí vojsko přišlo k Lairebaru a k Ancalostu a oblehlo je. Avšak narozdíl od elfů nebyli trpaslíci na obléhání připraveni, a tak po měsíci odtáhli s nepořízenou.
Rok nato zaútočil Mugri znovu. Nyní však měl spojence v národu divokých lidí ze severu. Říkalo se jim Lithadani, protože měli šedavě modrou tvář. Tito lidé byli divocí, zlí a měli ostré dlouhé meče. Trpaslíci by byli zvítězili, kdyby elfí král neměl cenného rádce  trpaslíka Brofa, který nenáviděje Mugriho pomáhal elfům odhalovat trpasličí taktiku. Ani tentokrát válka nic nevyřešila, trpaslíci pevnosti nedobyli a na zimu se opět stáhli. Elfové jim svými šípy působili velké bolesti. To byla Druhá lesní válka. Po ní ale v Edhelladu zbylo mnoho loupeživých Lithadanů, kteří působili elfům nemalou škodu. Jejich potomci žijí v kraji dodnes a své kruté návyky po generace neopustili.

O povolání Fuingora

Mugri pochopil, ze silou vzácný skvost nezíská. A nyní mu náhoda přála, třebaže ji později mohl tisíckrát proklínat. Do trpasličích síní Neldannonu přišel západní branou kouzelník Luingollo. Pod modrým pláštěm nosil staré shrbené tělo a pod modrým kloboukem černé myšlenky. Také zatoužil po elfím klenotu a nabídl Mugrimu pomoc. Hodlal proti elfům použít strašlivou sílu démona, kterého vyvolá. Potřeboval ale od krále artefakt na vyvolání  starý zvoneček, který byl dědičným pokladem králů Naugornu. Kouzelník do zvonění zvonce odříkal zlou formuli a duch se zhmotnil.
Tak přišel na svět Fuingor, temný duch z časů zapomnění. Temná byla jeho postava a jeho tváří byla krev. Měl dva hlasy  jeden hadí a druhý hlas krásné dívky. Jeho mečem byl děs, místo štítu používal svou úchvatnost. Při pomyšlení na něj nasazují trpaslíci kápě, elfové bědují a lidé hynou.
Fuingor vyslechl královo přání a přehnal se přes kraj k Ancalostu. Zatím z hor vyšlo trpasličí vojsko a začala Třetí lesní válka.

Démonovy skutky

Fuingor svým dechem rozrazil bránu Ancalostu, která dříve po měsíce odolávala trpasličím beranidlům. Vnikl do královské komnaty a líbezným hlasem požádal krále Thónara, aby mu vydal nejvzácnější klenot. Thónar neodolal a zašel do pokladnice, přinesl Tirloth a podával jej Fuingorovi. V tu chvíli však tvůrce klenotu Curutinwe ve vedlejší komnatě ucítil zlo u svého výtvoru. Přihnal se ke králi a spatřil Fuingora v jeho hadí podobě. Ochránil se lesním kouzlem a šel démonovi čelit, by uchránil poklad.
Fuingor se ohlédl a spatřil elfovo kouzlo. Jeho hadí mozek poznal, že nemůže čelit takovému zaklínadlu. Opět se oděl dívčím hlasem, obrátil se na krále a požádal ho, aby Curutinweho zabil. Zaslepený král tasil a vrhnul se na klenotníka, nezkušeného v boji. Curutinwe prchal, ale démon zaklel všechny východy, takže musel bojovat. Měl jen krátký meč a rychle podléhal. Náhoda mu ale přála, takže krále povalil a zalehl ho. Mohl ho zabít, ale byl to jeho král. V tu chvíli tváří v tvář démonovi proklínal Curutinwe svůj osud a než by usmrtil svého krále, raději si sám vzal život. Na zemi vedle něj ležel Tirloth, nejkrásnější klenot, a jemu patřil poslední Curutinweho pohled.
Démon Fuingor zvedl onen šperk a kochal se svým ziskem. V tu chvíli pominulo kouzlo králova zaslepení a ten prohlédl. Spatřil mrtvolu Curutinweho a rozvzpomněl se na svůj boj. Strach ho donutil k útěku. Zvolil tajný vchod, který běs opomněl zaklít a pod zemí prchal pryč. Se zbytkem své družiny se dostal na Lairebar a uzavřel mír s trpaslíky. Jeho srdce je ale od té doby smutné a nenávidí šperky, neboť kvůli pokladu ztratil přítele.

Mugriho osud

Mugri čekal, že mu démon klenot přinese. Velmi se však zmýlil. Fuingor totiž nepodléhal jiné vůli, nežli své. Zůstal na Ancalostu a proměnil hrad ve zlé místo, takže se od té doby nazývá Ancaband. Tirloth si nechal. Mugri ho chtěl získat a poslal pro něj svou armádu. Fuingor se Mugriho armád zalekl, i když není jasné, proč. Neztrácel ale čas masakrem vojska a vydal se rovnou do Neldannonu. Tam byl nyní Mugri sám jen s malou silou svých druhů. Ti brzo podlehli démonovu děsu. Když však chtěl Fuingor usmrtit Mugriho, neučinil tak. (Moudří jen hádají, proč jej nezabil. Mnozí o tom i pochybují.) Nechal ale zbořit poslední volnou bránu Neldannonu, Západní, a tak trpasličího krále navždy uvěznil v podzemí. Pak odlétl znovu na Ancaband, zamknul cesty a nadlouho usnul.
Mugri se opravdu stal vězněm svých síní. Jižní bránu zamknul jeho otec, severní brána je pod vodou a hlídá ji Nenelgoth s trojzubcem. Západní brána spadla silou démona a není nikdo z Naughrim, kdo by v tvrdé skále dokázal vykopat bránu novou.

Křehký mír

Od dob Lesních válek uplynulo dvacet let. V zemích Naugorn a Edhellad od té doby nikdy nezavládl úplný mír. Přestože se trpaslíci s Elfy formálně usmířili, letitá nevraživost v nich stále doutná. Ale není vůdců, kteří by byli s to vést armády do boje. Elfí král Thónar ztratil zájem o svět, přestože se jeho mysl začíná s novými nebezpečími probouzet.
Trpasličí národ zase jako svého krále stále uznává Mugriho. Místo něj vládne jeho synovec Amnak, vnuk Nurredův. Netají se bojovnými náladami a odporem k Elfům, sám ale není mezi svým lidem příliš oblíben. Podle starých trpasličích zákonů při nezvěstnosti krále může jeho nástupce usednout na trůn až za 20 let. Ta doba pomalu nadchází. A tak se pod vedením nového trpaslíka možná schyluje k další válce.
Dějí se ale i jiné věci. Kdo za dlouhou dobu zapomněl na Fuingora, brzo si na něj vzpomene. Objevují se náznaky, že démon znovu povstává. Po kraji se začínají objevovat jeho černé a červené stopy. Za temných nocí prý bloudí po lesích a hledá hroby z Lesních válek. Kdo k večeru zabloudí pohledem směrem k Ancabandu, může spatřit poštovní netopýry, kteří se rozlétají za Fuingorovými vazaly a spojenci. Mnozí elfové již raději opustili svoje půvabné lesy a přesídlili blíže k Lairebaru, pod ochranu elfího krále.

O Královské radě

Znepokojen všemi okolnostmi, rozhodl se elfí král Thónar svolat Královskou radu. Sešla se brzo zrána, aby měli všichni jasnou hlavu. Rosa v trávě se leskla, vlahý vítr ševelil v korunách mocných stromů. ale nad srdci všech přítomných elfů se snášel stín. Ještě se nemluvilo dlouho, když už bylo všem jasné, že se Fuingor probouzí. Tehdy král rozhodl vyslat dvě poselství  jedno smířlivé za trpaslíkem Amnakem a druhé poselství do blízkých i vzdálených království s prosbou o pomoc.

Rejstřík

Aglarcam    Magický klenot, nacházející se v Zelené věži.
Aigi    Zvaný vrhač dýk. Trpaslík, společník Nurredův. Zkameněl.
Amnak    Trpaslík. Synovec Mugriho, vnuk Nurreda. Regent Naugornu.
Ancaband    Viz Ancalost.   
Ancalost    Dříve sídelní hrad elfích králů. Dobýván trpaslíky, dobyt a vypleněn Fuingorem. Poté přejmenován na Ancaband, protože potemněl.
Bílá soutěska    Jediná známá cesta k Zelené věži.
Brof Sekerník    Trpaslík, společník Nurredův. Odešel do vyhnanství k Elfům.
Curutinwe    Elfí klenotník, tvůrce Tirlothu.
Edhellad    Elfí království.
Fuingor    Démon děsivé podstaty.
Lairebar    Současné sídlo Thónara, elfího krále. Dříve jeho druhý hrad.
Lómegaur    Vlkodlak z Bílé soutěsky.
Luingollo    Člověk, kouzelník. Nosí modrý plášť. Vyvolal Fuingora.
Mugri    Král trpaslíků, syn Nurredův. Rozpoutal Lesní války, nechal povolat Fuingora a byl jím uvězněn v Neldannonu.
Naughrim    Elfský výraz pro trpaslíky.
Naugorn    Trpasličí království ukryté v lesích.
Neldannon    Trpasličí trůní skála. Jméno znamená "Tři brány".
Nurred    Třetí král Naugornu, zemřel v Zelené věži.
Thónar    Elf, král elfí země Edhelladu.
Tirloth    Klenot vyrobený Curutinwem. Předmět sporu, příčina Lesních válek.
Zelená věž    Sídlo kouzelníků a theurgů.


Gawain, fantasy hra naživo: www.gawain.pc-slany.cz
Na hlavní stránku - Píše Yuhů - Mail: dusan@pc-slany.cz
Smrt vtipným skřetům!