Trpasličí království bohaté na rudu a dřevo. Nyní nemá krále, leč pouze regenta Amnaka. Slavná je ale historie země.
Nejslavnější královské sídlo trpaslíků dostalo jméno podle tří bran. Vedly do tvrdé skály, tvrdé tak, že jí pohnuly jen živly a kladiva praotců. Dnes není nikdo z trpaslíků, kdo by dokázal zopakovat hloubení byť jen jediné komnaty Neldannonu. Komnat bylo v té skále mnoho. Mnoho písní o nich vypráví. Západní a severní brána byly široké a daly se dobře bránit. Jižní byla ale úzká a temná, takže v ní praotci trpaslíků vykovali mocné dveře s dvěma klíči.
Nurred byl třetí král Neldannonu. V jeho časech se zvětšila moc Zelené věže. To byla dříve jen knihovna a skriptorium, nyní se ale její mudrci dali do služeb magie. Nurred se dozvěděl o její moci a o Aglarcamu, mocném předmětu, ze kterého tamní theurgové čerpali svou moc. V králově srdci začala doutnat touha po této krásné věci, touha tak běžná mezi všemi Naughrim. Vyslal k Věži výpravu, ale ta neuspěla, protože byla příliš těžkopádná a neprobila se ani před Bílou soutěsku. Zelená věž má totiž takovou polohu, že se k ní lze dostat jen touto soutěskou. Nurred pochopil, že výprava pro Aglarcam má šanci jen při totálním utajení. Vybral si dva společníky, Aigiho vrhače dýk a Brofa sekerníka, a dlouho se na cestu připravoval.
Aby svůj pohyb co nejvíce zamlžil, vystrojil velkolepou hostinu a dal ji rozhlásit
i za hranice svého království. Během hostiny se nechal prohlásit za opilého a
předstíral průjem. Pak se svými druhy vyklouzli nepozorovaně úzkou jižní branou.
Nurred si vzal oba klíče od Jižní brány a při odchodu zamknul zvenčí.
Tři trpaslíci putovali v prostém oděvu až k Bílé soutěsce. Tam jim začaly
problémy. První stráž sice svým přestrojením oklamali, ale vlkodlak Lómegaur
rozpoznal jejich pach. Skočil na ně ze skály očekávaje snadnou kořist. Avšak Aigiho
dýky hluboce uvízly v jeho těle a Brofova sekyra ho odradila svou září. Lómegaur se
tedy na čas ukryl v lese, ale bolest Aigiho zásahů živila jeho touhu po pomstě.
To odpoledne nechal Nurred své druhy odpočívat a vydal se sbírat byliny. Ještě
večer se ale vypravili dál. Za svítání nalezli šupiny z baziliška. Velmi se
znepokojili. Váhali, zda mají jít dál, když vtom je přepadl opět vlkodlak. Dostal
sice pár ran, ale nakonec chytil do tlamy Brofovu nohu. V tu chvíli Nurred udělal
nějaké kouzlo, protože vlkodlak Lómegaur ve zmatku odběhl a zapomněl na svou zlobu.
Na další cestě ucítili pach baziliška. Šli dál opatrně, neboť věděli, ze na
tuto stvůru nesmějí pohlédnout. Sklopili své zraky. Když však potvoru úspěšně
obešli, Aigi se ohlédl. Co viděl, muselo být strašné, protože na místě zkameněl.
Dva zdrcení trpaslíci se pak v boji utkali s obřími netopýry. Dalo jim to práci, ale
zahnali je.
Tak se dostali až k Zelené věži. Nurred zabušil na bránu. Otevřel starší muž.
Nurred odhodil šedé šaty a odhalil své zlaté brnění. Muž z věže dlouho
nepřežil. Nebyl tu však sám. Z hradeb se začaly sypat šípy a nepřátelé
nevycházeli.
Tehdy se oba trpaslíci rozhodli prchat zpět, nemohouce nijak útočit. Nurred byl ale
zraněn a další šíp ho zabil. Brof ve zmatku prchal. Ani nevěděl, že opět prošel
kolem baziliška. Pospíchal sdělit onu strašnou zvěst o králově smrti do Neldannonu.
Vešel Severní branou.
Brofův příchod a zvěsti vyvolaly zděšení. Nurredův syn Mugri Brofa vyslechl před radou. Trpaslíci Brofovi vyčítali, ze utekl, když král umíral. Vyslovili se pro Brofovo potrestání. Mladý král Mugri ale nechtěl začít své panování hrdelním trestem, a tak nařídil pouze vyhnanství. To se ale nelíbilo siláku Khanovi. Pohrdl královým soudem a vyzval v odplatu Brofa na souboj na život a na smrt. Zbrklý Khan ale svůj život prohrál a Brof odešel do vyhnanství do elfí země Edhelladu.
Mágové v zelené věži zjistili, kdo na ně zaútočil a přichystali odplatu. Poslali do Naugornu povodeň, které navždy zatopila severní bránu Neldannonu. Mnoho Naughrim přitom přišlo o život.
Edhellad je mírný kraj, hustě zalesněný a žijí v něm elfové. Odpradávna měl
dva velké hrady Ancalost a Lairebar. Nyní je Lairebar jediným sídlem elfího krále
Thónara.
Z tohoto království odpradávna pramenila vzdělanost a moudrost. Když chtěl někdo v
dalekém okolí s něčím poradit, vyhledal setkání s elfem z Edhelladu. Mnoho elfů
ovládalo tvůrčí umění. Vyráběli loutny a harfy, psali krásné knihy a do svých
klenotů schraňovali světlo hvězd. V královských sbírkách bylo mnoho vzácných
knih, tabulatur a obrazů. Velká část tohoto jmění byla uložena na Ancalostu.
Jednou se trpasličí král Mugri, syn Nurredův, toulal v hraničních lesích, když
potkal elfa Curutinweho. Curutinwe byl známý svým klenotnickým uměním. Do svých
šperků vkládal kouzlo lesa, což ani nejzručnější trpasličí řemeslníci nemohli
napodobit. Do srdce Mugriho vstoupila touha mít takový klenot, který by dokázal vidět
do budoucnosti. Požádal tedy Curutinweho, aby takový vyrobil. Curutinwe se tomu nápadu
vysmál, Mugri však naléhal. Zavázal se přitom dodat na jeho výrobu nejlepší zlato
a mitril. Elf tedy rozhodl, že se o to alespoň pokusí. Přitom se ale nedohodli, komu
bude případně vyrobený šperk patřit.
Zakrátko dorazila ke Curutinwemu výprava s nákladem zlata a mitrilu. Elf se tedy pustil
do výroby. Před očima měl přitom lilie s její čistou vznešeností, šedé buky s
jejich staletou moudrostí a proudící vodu s bujarou prostotou. Napřed se toulal v
lesích a sbíral sílu, aby ji pak vložil do klenotu. Probděl noci a nehotový šperk
chránil před sluncem. Pil nápoje zpřesňující práci rukou. Nakonec však slavil
úspěch. Jeho šperk zářil čistým světlem. Výrobce jej nazval Tirloth, protože
měl záři, již mají květy za svítání. Zpíval o něm radostí, jak mu byl drahý.
Jeho zpěv zaslechli ptáci a nesli zprávu o klenotu dál s větrem v zádech. Tak se
sláva Tirlothu roznesla po celém světě, ba i tam, kde sídlí tma.
Trpasličí král Mugri zaplesal, když se dozvěděl o Tirlothu. Poslal za Curutinwem
poselství s rozkazem Tirloth přinést. Poslové se ale chovali ke Curutinwemu neuctivě,
a tak jim ho odmítl vydat a ještě víc se utvrdil v tom, že klenot patří jen jemu.
Jakmile se ale poselství vrátilo s nepořízenou, poslal trpasličí král pro šperk
svou armádu. Elfí klenotník odešel z domu i se svým pokladem a hledal útočiště u
svého krále Thónara. Ten uprchlíka uctivě přijal na Ancalostu, protože znal jeho
slávu.
Nato vyhlásil Mugri Thónarovi válku, která se označuje jako První lesní.
Trpasličí vojsko přišlo k Lairebaru a k Ancalostu a oblehlo je. Avšak narozdíl od
elfů nebyli trpaslíci na obléhání připraveni, a tak po měsíci odtáhli s
nepořízenou.
Rok nato zaútočil Mugri znovu. Nyní však měl spojence v národu divokých lidí ze
severu. Říkalo se jim Lithadani, protože měli šedavě modrou tvář. Tito lidé byli
divocí, zlí a měli ostré dlouhé meče. Trpaslíci by byli zvítězili, kdyby elfí
král neměl cenného rádce trpaslíka Brofa, který nenáviděje Mugriho pomáhal
elfům odhalovat trpasličí taktiku. Ani tentokrát válka nic nevyřešila, trpaslíci
pevnosti nedobyli a na zimu se opět stáhli. Elfové jim svými šípy působili velké
bolesti. To byla Druhá lesní válka. Po ní ale v Edhelladu zbylo mnoho loupeživých
Lithadanů, kteří působili elfům nemalou škodu. Jejich potomci žijí v kraji dodnes
a své kruté návyky po generace neopustili.
Mugri pochopil, ze silou vzácný skvost nezíská. A nyní mu náhoda přála,
třebaže ji později mohl tisíckrát proklínat. Do trpasličích síní Neldannonu
přišel západní branou kouzelník Luingollo. Pod modrým pláštěm nosil staré
shrbené tělo a pod modrým kloboukem černé myšlenky. Také zatoužil po elfím
klenotu a nabídl Mugrimu pomoc. Hodlal proti elfům použít strašlivou sílu démona,
kterého vyvolá. Potřeboval ale od krále artefakt na vyvolání starý zvoneček,
který byl dědičným pokladem králů Naugornu. Kouzelník do zvonění zvonce odříkal
zlou formuli a duch se zhmotnil.
Tak přišel na svět Fuingor, temný duch z časů zapomnění. Temná byla jeho postava
a jeho tváří byla krev. Měl dva hlasy jeden hadí a druhý hlas krásné dívky.
Jeho mečem byl děs, místo štítu používal svou úchvatnost. Při pomyšlení na něj
nasazují trpaslíci kápě, elfové bědují a lidé hynou.
Fuingor vyslechl královo přání a přehnal se přes kraj k Ancalostu. Zatím z hor
vyšlo trpasličí vojsko a začala Třetí lesní válka.
Fuingor svým dechem rozrazil bránu Ancalostu, která dříve po měsíce odolávala
trpasličím beranidlům. Vnikl do královské komnaty a líbezným hlasem požádal
krále Thónara, aby mu vydal nejvzácnější klenot. Thónar neodolal a zašel do
pokladnice, přinesl Tirloth a podával jej Fuingorovi. V tu chvíli však tvůrce klenotu
Curutinwe ve vedlejší komnatě ucítil zlo u svého výtvoru. Přihnal se ke králi a
spatřil Fuingora v jeho hadí podobě. Ochránil se lesním kouzlem a šel démonovi
čelit, by uchránil poklad.
Fuingor se ohlédl a spatřil elfovo kouzlo. Jeho hadí mozek poznal, že nemůže čelit
takovému zaklínadlu. Opět se oděl dívčím hlasem, obrátil se na krále a požádal
ho, aby Curutinweho zabil. Zaslepený král tasil a vrhnul se na klenotníka,
nezkušeného v boji. Curutinwe prchal, ale démon zaklel všechny východy, takže musel
bojovat. Měl jen krátký meč a rychle podléhal. Náhoda mu ale přála, takže krále
povalil a zalehl ho. Mohl ho zabít, ale byl to jeho král. V tu chvíli tváří v tvář
démonovi proklínal Curutinwe svůj osud a než by usmrtil svého krále, raději si sám
vzal život. Na zemi vedle něj ležel Tirloth, nejkrásnější klenot, a jemu patřil
poslední Curutinweho pohled.
Démon Fuingor zvedl onen šperk a kochal se svým ziskem. V tu chvíli pominulo kouzlo
králova zaslepení a ten prohlédl. Spatřil mrtvolu Curutinweho a rozvzpomněl se na
svůj boj. Strach ho donutil k útěku. Zvolil tajný vchod, který běs opomněl zaklít
a pod zemí prchal pryč. Se zbytkem své družiny se dostal na Lairebar a uzavřel mír s
trpaslíky. Jeho srdce je ale od té doby smutné a nenávidí šperky, neboť kvůli
pokladu ztratil přítele.
Mugri čekal, že mu démon klenot přinese. Velmi se však zmýlil. Fuingor totiž
nepodléhal jiné vůli, nežli své. Zůstal na Ancalostu a proměnil hrad ve zlé
místo, takže se od té doby nazývá Ancaband. Tirloth si nechal. Mugri ho chtěl
získat a poslal pro něj svou armádu. Fuingor se Mugriho armád zalekl, i když není
jasné, proč. Neztrácel ale čas masakrem vojska a vydal se rovnou do Neldannonu. Tam
byl nyní Mugri sám jen s malou silou svých druhů. Ti brzo podlehli démonovu děsu.
Když však chtěl Fuingor usmrtit Mugriho, neučinil tak. (Moudří jen hádají, proč
jej nezabil. Mnozí o tom i pochybují.) Nechal ale zbořit poslední volnou bránu
Neldannonu, Západní, a tak trpasličího krále navždy uvěznil v podzemí. Pak odlétl
znovu na Ancaband, zamknul cesty a nadlouho usnul.
Mugri se opravdu stal vězněm svých síní. Jižní bránu zamknul jeho otec, severní
brána je pod vodou a hlídá ji Nenelgoth s trojzubcem. Západní brána spadla
silou démona a není nikdo z Naughrim, kdo by v tvrdé skále dokázal vykopat bránu
novou.
Od dob Lesních válek uplynulo dvacet let. V zemích Naugorn a Edhellad od té doby
nikdy nezavládl úplný mír. Přestože se trpaslíci s Elfy formálně usmířili,
letitá nevraživost v nich stále doutná. Ale není vůdců, kteří by byli s to vést
armády do boje. Elfí král Thónar ztratil zájem o svět, přestože se jeho mysl
začíná s novými nebezpečími probouzet.
Trpasličí národ zase jako svého krále stále uznává Mugriho. Místo něj vládne
jeho synovec Amnak, vnuk Nurredův. Netají se bojovnými náladami a odporem k Elfům,
sám ale není mezi svým lidem příliš oblíben. Podle starých trpasličích zákonů
při nezvěstnosti krále může jeho nástupce usednout na trůn až za 20 let. Ta doba
pomalu nadchází. A tak se pod vedením nového trpaslíka možná schyluje k další
válce.
Dějí se ale i jiné věci. Kdo za dlouhou dobu zapomněl na Fuingora, brzo si na něj
vzpomene. Objevují se náznaky, že démon znovu povstává. Po kraji se začínají
objevovat jeho černé a červené stopy. Za temných nocí prý bloudí po lesích a
hledá hroby z Lesních válek. Kdo k večeru zabloudí pohledem směrem k Ancabandu,
může spatřit poštovní netopýry, kteří se rozlétají za Fuingorovými vazaly a
spojenci. Mnozí elfové již raději opustili svoje půvabné lesy a přesídlili blíže
k Lairebaru, pod ochranu elfího krále.
Znepokojen všemi okolnostmi, rozhodl se elfí král Thónar svolat Královskou radu. Sešla se brzo zrána, aby měli všichni jasnou hlavu. Rosa v trávě se leskla, vlahý vítr ševelil v korunách mocných stromů. ale nad srdci všech přítomných elfů se snášel stín. Ještě se nemluvilo dlouho, když už bylo všem jasné, že se Fuingor probouzí. Tehdy král rozhodl vyslat dvě poselství jedno smířlivé za trpaslíkem Amnakem a druhé poselství do blízkých i vzdálených království s prosbou o pomoc.
Aglarcam Magický klenot, nacházející se v Zelené věži.
Aigi Zvaný vrhač dýk. Trpaslík, společník Nurredův. Zkameněl.
Amnak Trpaslík. Synovec Mugriho, vnuk Nurreda. Regent Naugornu.
Ancaband Viz Ancalost.
Ancalost Dříve sídelní hrad elfích králů. Dobýván trpaslíky,
dobyt a vypleněn Fuingorem. Poté přejmenován na Ancaband, protože potemněl.
Bílá soutěska Jediná známá cesta k Zelené věži.
Brof Sekerník Trpaslík, společník Nurredův. Odešel do vyhnanství
k Elfům.
Curutinwe Elfí klenotník, tvůrce Tirlothu.
Edhellad Elfí království.
Fuingor Démon děsivé podstaty.
Lairebar Současné sídlo Thónara, elfího krále. Dříve jeho druhý
hrad.
Lómegaur Vlkodlak z Bílé soutěsky.
Luingollo Člověk, kouzelník. Nosí modrý plášť. Vyvolal Fuingora.
Mugri Král trpaslíků, syn Nurredův. Rozpoutal Lesní války, nechal
povolat Fuingora a byl jím uvězněn v Neldannonu.
Naughrim Elfský výraz pro trpaslíky.
Naugorn Trpasličí království ukryté v lesích.
Neldannon Trpasličí trůní skála. Jméno znamená "Tři
brány".
Nurred Třetí král Naugornu, zemřel v Zelené věži.
Thónar Elf, král elfí země Edhelladu.
Tirloth Klenot vyrobený Curutinwem. Předmět sporu, příčina
Lesních válek.
Zelená věž Sídlo kouzelníků a theurgů.
Gawain, fantasy hra naživo: www.gawain.pc-slany.cz
Na hlavní stránku - Píše Yuhů - Mail: dusan@pc-slany.cz
Smrt vtipným skřetům!