Stalo se před nedávnem, že se naklonila země. Z toho plyne nemálo neštěstí, řeky mění svoje řečiště, stromy se vyvracejí z kořenů, místo deště padá bahno a žáby. Jedoucí vozy padají při jízdě doprava, ptáci za letu narážejí do země. To trvá už několik týdnů. Mnoho pokojných obyvatel se děsí, lidé bědují a reptají proti králi. Ten se rozhodl, že dá celou věc k prozkoumání svým učencům. Tak se sešla královská magická a vědecká rada. Bylo čteno z mnoha starých knih, padaly protichůdné argumenty. Nakonec ale z porady vyplynul jednoznačný závěr. Naklonění země má původ v zemi Zero.
Země Zero leží daleko na severu. Většinou ji pokrývají lesy a skály, led a
sníh. Polí je poskrovnu, stejně jako lidských obyvatel. Jediné větší město se
jmenuje Běloch, pravděpodobně podle sněhu. V lesích žijí neznámé příšery,
skalní obři a četná zvěř. Stojí tam od dávných časů tři hrady, ale neví se, v
jakém stavu jsou dnes, nejméně jeden je určitě v troskách. Země Zero nemá vládce
a nepatří ani do žádného království. Královští vojáci se totiž do lesa bojí a
v Bělochu vládnou peníze a dýky spíše než pevná ruka zákona.
Na jaře jsou časté povodně, které přelévají cesty, takže poutníci musejí při
cestě za svým cílem často měnit zamýšlenou trasu. Ale nejen proto je kraj pro
cestovatele nevlídný. Všichni totiž mají strach z mocných bytostí, které zemi ve
skutečnosti vládnou. Někteří nevěří, že jsou to polobozi, moudří ale vědí,
že tomu tak vskutku je.
Jednou se Bůh Ibris procházel po světě a zalíbilo se mu v krásné zemi. Bylo to
před mnoha a mnoha věky, kdy čas plynul pomalu. Ibris zatoužil mít společnost, a tak
se vznikli Maiar. Bůh se dotkl svého meče a zrodil se Bijboj, dotkl se knihy a zrodil
se Čármár. Dotykem pera vznikl Zlopis, ze stromu, o nějž se Ibris opíral, vznikl
Leslék. Pak se Ibris dotkl mince a zrodil se Diplap.
Maiar jsou nesmrtelní, žijí po staletí a na světě se objevují v inkarnacích.
Navzájem si nemohou fyzicky ublížit. Berou na sebe nejrůznější podoby. Pokud jejich
tělo zemře, vyhledají jiné a vtělí se do něj. Bijboj rád bojuje, bere na sebe
podobu obra a vyhledává společnost silných bojovníků. Čármár bývá spatřen v
podobě mága, ducha nebo prapodivné příšery; vyhledává samotu a studuje kouzla.
Leslék miluje přírodu, lesem pochází nepovšimnut v podobě zvířete, předsedá
vlčím shromážděním nebo jako stařec sbírá byliny. Diplap žije ve městě.
Vtěluje se do lidí a nerad se představuje. Má darebnou pověst, nikdy ale není
proklínán více než Zlopis.
Zlopis byl velmi mocný a také nepříjemný. Nikdo se s ním nikdy nechtěl
přátelit. A tak pro získání přátel a společníků musel Zlopis použít své
umění. Psal mnoho kouzelných svitků, mezi nimi svitky přátelství a svitky
podmanění. Kdo je přečetl, po nějakou dobu Zlopisovi sloužil nebo mu byl navždy
přátelsky nakloněn. (Ještě dnes se tyto svitky občas objevují, ale jsou psány
starým písmem a nikdo je neumí číst.) Pomocí svitků ale Zlopis nemohl získat
opravdové přátelství, proto zanevřel na svět a dlouho dumal, jak svět pod nebem
zničit.
Jednoho dne napsal svitek Ghualsate. Byl to živý svitek, který by po přečtení uvrhl
na zemi zkázu (pravděpodobně povoláním mnoha démonů mocnějších Fuingora). Ale
než ho stačil přečíst, ostatní Maiar se o existenci svitku dozvěděli a přišli
pod hradby Zlopisova hradu se záměrem svitek zničit. Následující boj byl složitý a
úchvatný a Zlopis nakonec podlehl. Maiar ho zavřeli do podzemí jeho vlastního hradu,
které bylo zbudováno jako pevné vězení s jediným východem; ten byl poté pevně
uzavřen. Tak se Zlopis dostal do vězení, v němž nemá světlo na psaní a v němž je
se svými podmaněnými stvůrami dodnes.
Svitek Ghualsate ale zůstal na světě. Nejprve se jej Maiar snažili zničit, ale
nešlo to. Tak jej přes noc založili od knihy. Do rána se ale zlou mocí Svitku
změnilo podnebí země a z krásného úrodného kraje se stala mrazivá divočina (ta
zde zůstala podnes). Ráno si Maiar uvědomili, že musejí moc Svitku stůj co stůj
zlomit. Tehdy do země Zero naposledy přišel Ibris a svitek veškerou svojí mocí
rozdělil na čtyři díly. Pak k Maiar takto promluvil: "Moji drazí, rozdělil jsem
svitek Ghualsate, nedokáži jej však nadobro zničit. Ten svitek je živý a živá je i
každá jeho část. Dokud se budou Čtyři svitky držet odděleně, země je v
bezpečí. Vám dám každému jeden svitek. Pečlivě jej střežte. Já z této mrazivé
země navždy odcházím s bolestí v srdci, neboť se bytost mého původu obrátila ke
zlu."
První si díl svitku vzal Diplap, protože měl rychlé ruce. Druhý díl si vzal
Čármár a střežil ho jako vzácnost, však měl rád kouzla i psanou magii. Svůj díl
si vzal i Bijboj, protože věděl, že ho dokáže uhlídat. Leslék si poslední díl
bral nerad, cítil v něm silné zlo. Aby byly svitky v bezpečí, stáhli se Maiar do
ústraní a svá sídla obklopili množstvím strážců, každý podle své povahy.
Vpravdě bylo strážců tolik, že mezi ně patří skoro všichni obyvatelé země Zero.
A tak je tomu dodnes.
Dnes se naklonila země, protože se dva Svitky dostaly k sobě. Buďto jeden Maia vzal svitek jinému, nebo někdo pátý získal dva svitky (to je mnohem méně pravděpodobné). Jakmile se ale dva svitky spojí, začnou k sobě mocně přitahovat zbylé dva. V kraji ožije zlo, je i možné, že se ve vězení vzbudí Zlopis. Jakmile by se spojily tři svitky, začne se otvírat země. Do propastí se budou hrnout vody a nebudou ustávat deště. Zkáza ale ještě půjde odvrátit. Kdyby se snad dostaly všechny čtyři díly svitku Ghualsate k sobě, svitek se sám přečte. Pak na zem vstoupí Noc.
Sepsal Yuhů
Kdo má Svitek u sebe, nemůže ho položit. Může ho někomu dát nebo mu může být vzat. Oddělit dva Svitky od sebe může jen dobrá postava s magickými schopnostmi. Mocní kouzelníci dokáží zjistit, zda někdo v okolí má Svitek. Na zaklínadlo SATELSATEL se musí majitel svitku ozvat slovem JÁ.
Gawain, fantasy hra naživo: www.gawain.pc-slany.cz
Na hlavní stránku - Píše Yuhů - Mail: dusan@pc-slany.cz
Smrt vtipným skřetům!