Napsal Adam
Země duní. Víří se prach a zakrývá zář vycházející z plamenných řek. Jdou. Statisíce a milióny. Bytosti Nicoty. Jdou a s nimi jde Strach. Jdou a s nimi jde Temnota.
Krajem se ozývá řev z miliónů hrdel. Temných, prokletých. Velebí svého Pána. Přislíbil jim krev... Sladkou krev z žil tvorů tak slabých, že nebudou schopni se postavit na odpor. Jdou. Černí a strašliví. Dvouhlavé bytosti s tisícem očí, temní páni na svých okřídlených ořích, plamenní démoni s karabáči... a nakonec On.
Jede na voze z lidských kostí, který táhne spřežení šesti obřích démonů. Hrůzostrašný. Majestátní. Smrtonosný. Tyčí se jako černá věž nad hlavami svých poddaných. Jeho plášť je plamen a jeho obličej zvěstuje slávu Zla. V každé ze svých šesti rukou drží Důtky osudu a jeho čelo obepíná Koruna temnot s šesti rohy.
Kolem něj jde šest postav v rudých pláštích - Lovci. Strašní a smrtonosní, přesto jsou jen prach před Ním. Jezeal - princ Temnoty.
Jdou. Opouštějí svoji prokletou zemi. Naposled pohlédnou na černou oblohu a bledé slunce, mrtvé planiny rozeklané plamennými řekami a jezery. Jdou.
"Vítej, paní Luno," povstal Eldir aep Yllirean ze svého trůnu a lehce se uklonil, "čemu vděčíme za tvoji návštěvu?" Luna le´ai Chikilean pozdvihla hlavu a podívala se králi do očí. "Je mladý, příliš mladý, aby mohl čelit něčemu takovému," pomyslela si.
"Jaké zprávy nám přinášíš?" optal se zlatovlasý elf a netrpělivě si poposedl. "Stalo se něco, co by narušilo rovnováhu. Co jste zjistili svojí magií? Co nám přinášíš?"
Lyra se podívala skrz okno, na zapadající slunce ozařující svým rudým jasem štíhlé věže hlavního města. "Smrt, můj pane," zašeptala, "jen smrt."
Stáli tam. Dva šiky proti sobě. Mlčky, napjatě. Slunce zapadalo a jeho poslední paprsky vrhaly dlouhé stíny. Ochladilo se. Vše strulo. Nikdo se nepohnul. Ptáci nelétali a nezpívali, listí stromů ani nezašustilo.
Stáli. Černá a bílá řada proti sobě a hleděli si do očí.
Vtom se ozval zvuk trubek. Jasných, stříbrných. Hlas zvěstující světlo a slávu prastaré rasy. A bílé řady vykročily...
Portál. Obrovský kamenný kruh popsaný runami. A uprostřed obraz krajiny. Černá, vysušená země, plamenné řeky, hrady z černé oceli...
Dostala se sem. Oklamala hlídky a dostala se až sem. Celá elfská armáda zemře jen kvůli tomu. Její oči byly plny slz. Myslela na své bratry. Co zmůže jejich síla proti moci Temnot? Viděla jejich hrdla roztrhaná pařáty démonů.
Ne, na to teď není čas. Je zde a musí splnit svůj úkol. Portál musí být zavřen. Jejich nepřátelé zemřou, budou-li odříznuti od svého domova.
Zdvihla ruce a pohlédla na měsíc. Začala zpívat...
Hvězda elfů zapadla. Jejich armáda byla poražena na hlavu. Král Eldir bojoval s Jezealem. Zabil ho jen pohled do démonovy tváře. Nolcheon padl. Z hlavního města zbyly jen trosky. Země vzplála a shořela. Jen velmi málo elfů se zachránilo.
Ale Luna, Velekněžka měsíce, zavřela portál a uvěznila nepřítele v tomto světě. A bytosti podsvětí začaly umírat. Jezeal a jeho Lovci se teleportovali domů a zanechali zbytek armády bez velení. Démoni se rozutekli a uchýlili se do tmavých jeskyní a kráterů sopek. A pomalu vymírali.
Lyra zavřela Bránu a upadla do letargie. Po dvě stě let spala a když se probudila, zjistila, že ztratila veškerou moc. Shromáždila však zbytky elfů a založila malé království Lévian.
A tam zavítal jednoho dne král Gawain, když lovil v čarovných lesích Lévian obklopujících. Byl uveden před královnin trůn a když spatřil Lyřinu tvář, užasl a sklonil se před ní. Vždyť Lyra byla nejkrásnější z dítek světa v té době.
Zde se končí legenda.
Gawain, fantasy hra naživo: www.gawain.pc-slany.cz
Na hlavní stránku - Píše Yuhů - Mail: dusan@pc-slany.cz
Smrt vtipným skřetům!