Napsal Yuhů podle vyprávění neznámého barda.
Mónifůl je tajemné místo u hranic království. Je celé zarostlé lesem a pokryté
kamením. Nevedou tam cesty, po kterých by se chodilo každý den. Jednou se tam vypravil
pan Klubil. Pan Klubil byl normální sedlák, který měl pole nedaleko onoho místa.
Onehdá, když obracel seno, uviděl dívku kráčející po kraji lesa. Pan Klubil ji
neznal, to znamenalo, že nebyla zdejší, ba ani ze sousedních vsí. Pan Klubil znal
hodně dívek. Proto vás asi nepřekvapí, že dívku hlasitě pozdravil, ač to je
trochu neslušné. Dívka se na něho podívala napřed zkoumavě, najednou ale změnila
výraz a oslovila Klubila bezmála s prosíkem:
"Ach, mocný rytieři, slavný v boji a milý v činech, prosím, pomoz mi v mé
smrtelné ouzkosti!"
Pan Klubil byl trošku mimo. Známí mu říkali všelijak, tohle ovšem neznal. Ale fakt,
že je nazýván rytířem, mu nevadil, a hlavně se mu líbilo, jak ta dívka řekla to
"Ach". Něco zahučel, ale dívka, jež se mu zdála čím dál tím hezčí,
pokračovala.
"Ach, slavný hrdino, viď, že mi pomůžeš v mém trápení. Mám nemocného
bratra, umírá a pomoci mu může jenom kouzelný kámen Mónifůlský. Já však se sama
v les jíti bojím a ty to zde jistě znáš, viď, že mi pomůžeš v mém trápení.
Ach."
Pan Klubil chvilku váhal, ale když uslyšel to druhé ach, tak už moc neváhal a řekl,
že jako klidně a že se do lesa nebojí. To ještě ale netušil, o co půjde. Neznámá
dívka s úsměvem pravila, že když do toho lesa půjde on, ona že tedy by tam byla
zbytečná, ach, a tedy mu děkuje, že jí ten kámen přinese. A že je to tenhle les
ach a ten kámen se pozná na první pohled, neb jest zvláštní.
Pan Klubil zapíchnul vidle do sena, když se ale podíval na tajemný les, ve kterém
vlastně nikdy nebyl, tak se pro ně vrátil, protože dostával strach. Vykročil
odhodlaně, ale nohy nebyly tak jisté, jako jeho rozhodnutí pomoci té chudince ach
dívce, která jediná v něm poznala hrdinu. Když vkročil pod první stromy, ucítil
trpkou vůni dřeva, ale v lesním šeru toho viděl málo. Brzo začal zakopávat o
kameny - nebylo jich tu málo. Jinak řečeno, těch kamenů tam bylo mnoho. Pan Klubil
šel a šel, ale pak si vzpomněl, co hledá, a začal opravdu hledat nějaký neobvyklý
kámen. Náhle si ale všimnul, že před ním někdo stojí. A za ním taky. Nebyli to
ale lidé, byly to hrůzné postavy, z nichž byla cítit smrt. Když je pan Klubil
později popisoval, říkal jim kostlivci. V tu chvíli totiž pochopil, že celou dobu
zakopával o hroby.
Pan Klubil zazmatkoval, zaječel a začal brát do zaječích. Kličkoval mezi kostlivci,
občas se ohnal vidlemi a hlavně zdrhal. Pak se před ním ale mezi břízami objevila
hromádka kamenů, které na první pohled poznal, neb byly zvláštní. Sebral jeden
kámen, strčil ho do kapsy a dál utíkal. Když se mu někdy na chvíli podařilo
uniknout svým pronásledovatelům, našli ho rychleji než on našel cestu z lesa. Teprve
k večeru se mu podařilo vyběhnout na pole, kde, jak zjistil, byl v bezpečí.
Dívka tam stále seděla, ale už měla společnost - přemlouvala pana Rzouta, který
šel náhodou kolem, aby jí přinesl …, no, však to znáte. Pan Klubil k ní přišel,
ještě strašně udýchaný a polomrtvý, usmál se a vyndal z kapsy kámen. Dívka ho
vzala, vykřikla radostně ACH a schovala si kámen do kapsy. Přitom se kolem ní
rozzářil oblak světla, což bylo krásné. Až sem se všechny verze shodují.
Potom vzala dívka pana Klubila za ruku a odvedla si ho domů. Vyléčila bratra a s panem
Klubilem se pomilovala. Říkal, že to bylo tak krásné, že už se potom milovat
nepotřeboval.
Když tuto verzi po čase slyšel pan Rzout, znal to trochu jinak. Prý mu ta dívka
říkala, že potřebuje vyléčit svého děda a ne bratra. A když jí Pan Klubil dal
kámen, tak se sice rozzářila čarovným světlem, ale odešla bez pana Klubila, jen mu
dala dva měďáky. Pan Klubil totiž ani tak moc chodit nemohl. Pan Rzout ho spícího
naložil na trakař a odvezl domů. Svědky na to ale nemá.
Někteří mládenci z vesnice, povzbuzeni údajným Klubilovým úspěchem v lásce, se
později do Mónifulu vypravili, ale mnozí se nevrátili. Jestliže předtím někdo
Klubilovi nevěřil, brzo věřit začal. Pan Klubil byl totiž jediný známý člověk,
jenž se z Mónifůlu vrátil.
Zde se končí vyprávění o prostém hrdinovi panu Klubilovi.
Gawain, fantasy hra naživo: www.gawain.pc-slany.cz
Na hlavní stránku - Píše Yuhů - Mail: dusan@pc-slany.cz
Smrt vtipným skřetům!